Lorem ipsum…

Jste nevinen?, zeptal se. „Ano,“ řekl K. Odpověď na tuto otázku mu téměř způsobovala radost, zejména když odpověď svědčila soukromému člověku a byla tedy vyřčena bez každé odpovědnosti. Aby se nabažil té radosti, dodal ještě: „Jsem úplně nevinen.“ „Tak,“ řekl malíř, sklonil hlavu a zdál se přemýšlet. Najednou zas pozvedl hlavu a řekl: „Jste-li nevinen, je věc velmi prostá.“ K-ův zrak se zakalil, ten člověk, který se vydává za důvěrníka soudu, mluví jako nevědomé děcko. „Má nevina věc nezjednodušuje,“ řekl K. Musil se přese všechno usmát a pomalu potřásl hlavou. „Záleží na mnoha jemnostech, do kterých ten soud zabředá. Nakonec však vytáhne nějakou velkou vinu odkudsi, kde původně nebylo vůbec nic.“ „Ba, ba, zajisté,“ řekl malíř, jako by K. zbytečně rušil jeho přemítání. „Vy však jste nevinen?“ „Nu ano,“ řekl K. „To je hlavní věc,“ řekl malíř.
Franz Kafka, Proces

Epitaf:
Smrtelně vážný, místy dada.